Historie

Co je vlastně padák?

Padák je zařízení, které slouží ke zpomalení rychle se pohybujících předmětů. Padák je vyroben z jemného a lehkého materiálu a jeho tvar je speciálně navržen tak, aby kladl co největší odpor vzduchu a zároveň svým tvarem zaručoval dobrou stabilitu. Padáků je využíváno ke zpomalení pádu nebo zkrácení brzdné dráhy strojů, např. v letectví, kosmonautice či automobilismu. Hlavní využití ale našly padáky v parašutismu. V parašutismu je nejčastěji využíváno dvou padáků – hlavního a záložního. Oba padáky jsou umístěny v postroji na zádech parašutisty.

Historie padáků

Nápad na zařízení podobné padáku pochází již od Leonarda da Vinciho. Leonardo da Vinci vytvořil návrh padáku již v letech 1480-83. V roce 1783 poté šokoval lidstvo francouzský fyzik Louis Sebastien Lenormand, když na padáku seskočil z věže pařížské observatoře. Tento dobrodruh získal mnoho následovníků a v dalších letech bylo prováděno mnoho pokusů s novými typy padáků. Hlavní vývoj ale zaznamenaly padáky v první a druhé světové válce. Na začátku první světové války byly padáky vybaveny pouze posádky velkých ruských bombardérů, protože tehdejší rozměry padáků nedovolovaly použití v menších letadlech. V průběhu války ale došlo k rapidnímu zmenšení rozměrů padáků a padáky se tak staly ke konci první světové války nedílnou součástí výbavy každého letce. Na konci 20. let 20. stol. došlo k dalšímu výraznému zdokonalení padáku a začaly tak vznikat celé výsadkové jednotky, které poté hrály velmi významnou roli v mnohých operacích za druhé světové války. Od konce druhé světové války se také začíná rozvíjet civilní parašutismus.

Dosud se jednalo pouze o padáky kruhového typu. Tyto padáky měli oproti těm dnešním řadu nevýhod. Například horší manévrovatelnost a přesnost při seskoku, neumožňovaly automatické otevření záložního padáku apod.

V průběhu let došlo k nahrazení padáků kruhového typu novějším typem padáku – křídlovými padáky. Výhodou těchto padáku je již zmíněná ovladatelnost, jež je dána důmyslnou konstrukcí, která zajišťuje podtlak nad horní stěnou padáku, padák tak ve větru není tlačen dolů, jako tomu bylo u kruhového padáku, ale pozvolna „klouže“ vzduchem. Umožňuje také tandemové použití záložního padáku. Nevýhodou oproti kruhovým padákům je maximálně složitější příprava padáku. První padáky tohoto tvaru se objevily ve Spojených státech v roce 1975.

Veškeré letové vlastnosti závisí na profilu křídla. Let ovlivňuji různé faktory, jimiž jsou například rozměry křídla (šířka, hloubka, délka, tvar průřezu), rozmístění a počet nosných šňůr, ale také například materiál padáku a jeho opotřebení.

Existuje několik různých druhů padáků, pro výcvik se používají obyčejné padáky, bez výrazných letových předností. Na sportovní parašutismus již jsou vyráběny speciální padáky, které mají přesně navržené vlastnosti s ohledem na konkrétní požadavky disciplíny.